Člověk není bůh

Vzali jsme jim přírodu, vzali jsme jim svobodu, odtrhli mládě od mámi, kterou sme násilně oplodnili. Narvali je do klecí, přivázali do tmavých špinavých hal s jediným úkolem: otročit se pro lidi.
Krávám bereme telata, kočkám topíme koťata, prasatům grilujeme selata nad ohněm. Oni to necítí? Oni snad nemají pouto s matkou?
Nad zvířaty nejsou žádné nitky za které by jsme mohli tahat. Jsou to svobodné bytosti. Člověk není bůh, ale přesto určuje, kdy se narodí a kdy zemřou. Jestli budou žít nebo přežívat. Je pozdě to vzít zpět, je pozdě se omlouvat stovkám milionů zmrzačenených životů.
Trápíme je strachem a bolestí, stahujeme z kůže, řežeme do nich zaživa, držíme je ve smradu a vlastních výkalech, bavíme se když trpí. Mám vůbec z huby vypouštět, že jsem člověk? Kdo nám dal to právo s nimi takhle jednat? I oni mají určitě své přání a chutě.